17. 3. 2014, se začala moje mánie. Přišla jsem si domů ze školy, pustila si youtube a ani nevím jak si pustila Kiss you. Popadla mě dobrá nálada a od toho dne jsem nebyla schopná, je vypnout. Uběhlo pár dní a já uměla všechny jejich písničky z Up all night a Take me home. Pak jsem přišla i na Midnight memories, kde bylo hodně písniček, jako třeba Little black dress které mě ze začátku nijak neokouzlili. A teď? teď ujíždím doslova na všech.
Jsou už to čtyři měsíce co se moje dráha directionera rozjela a musím říct, že jsem za to ráda. Když jsem s nima začínala, měla jsem prostě těžký období, deprese trvající několik let. Možná mě to nepřešlo kvůli nim, ale proto, že to zahojil čas. Ale oni prostě přišli v dobu, kdy odešla špatná atmosféra z mýho života a proto jim za to děkuju. Ještě před pár měsícema sem nechápala kecy jako 'změnili mi život' a teď jsem jedna z těch, co jim ho vážně tenhle boyband změnil. Něco je tu trošku špatně, heh. Jejich písničky, ať si kdo chce říká co chce, mají svý kouzlo a mě pokaždý vytáhnou ze špatný nálady už prvním tónem. Kdo ví, třeba je za další čtyři měsíce poslouchat nebudu (což je pravděpodobný asi jako to, že se k nim tohle jedou dostane, haha) ale nikdy nezapomenu na to, jak stačilo slyšet Kiss you a já jim propadla. Video deníky, gify, fotky, tweety... to všechno co ostatním trvalo čtyři roky zabralo mě jen pár měsíců na to, abych si na nich utvořila závislost.
Jednou si kluci najdou ženský, se kterýma se ožení, budou mít děti a nějaká skupina prostě skončí. Vždycky to tak je a 1D i přes to, že je miluje x milionů lidí, nebudou vyjímkou. Uvědomuju si to a taky mě to děsí. Na druhou stranu jsem si ale říkala, jak jsem na ně hrdá. Nevyhráli x-factor. Vyhráli svět, pravil jeden komentář u nějaké fotky.
Jednou až se budu stěhovat do vlastního, budu sundávat všechny plakáty ze zdí a jsem si jistá, že budu brečet. Nevyhodím je. Ne proto, kolik peněz jsem do těch časopisů jen skrz ty plakáty dala, ale pro všechny ty vzpomínky, který na tuhle kapelu mám a ještě mít budu. Dám je do krabic a kdo ví, možná do ní hodím i náramky a nebo to tričko Crazy Mofos. Ale jedno vím určitě. Tuhle krabici s sebou budu tahat do konce života a bude ozdobená nápisem: Ti, co změnili můj život.
Tenhle fandom... tenhle fandom se dělí na Larry shippery, Elounor shippery a další shippery. Ale podle mě je jedno, kdo koho páruje. Protože One direction jsou kapela, ne knížka osobních věcí do kterých můžeme čumět jen tak. Myslím si, že je neustálé omýlání LS i ES celkem unavuje. Koho by to taky nemordilo? na druhou stranu, je ale tenhle fandom úžasnej. Spojil tolik lidí dohromady, že je to až strašidelný.
Jsem hrdá na to, že je poslouchám a jsem pyšná na ně, že si splnili sny.
Jen si představte, kdyby tehdy Zayn zůstal v posteli.
A nebo kdyby to Louis vzdal a nepřišel tam znovu.
Spousta lidí odsuzuje One Direction kvůli fanouškům zvaným vlhký 13. A pak takhle ale uráží celej fandom. Ne každý fanoušek si představuje, jak si s jedním z nich (nebo všema, hoho) založí rodinu a budou mít krásný děti. Ne všichni jsou nima tak posledlý, že si googlují: Kde se právě nachází já nevím, třeba Liam Payne? vážně ne. Víte, kluci stárnou. A s nima stárnou i directioneři/ky. A tak je logický že ten řev který se nedal poslouchat věkem trošku pohasne když v rádiu fanda uslyší nějakou jejich písničku. Ale nemůžete chtít aby někdo šel na koncert a jak puťka tam stál a řikal si, jojo, tak sem tad. Vidím je na živo. Je logický, že prostě bude takovej kravál, že člověk neuslyší ani vlastní myšlenky.
Ale buďme k sobě upřímní, kdo by nebyl totálně v prdeli? všichni známe ten pocit kdy někde random slyšíme naši oblíbenou písničku. Ten příval... štěstí a dobrý nálady. Prosím, nejsme už vlhký třináctky. A pokud nás tak chcete nazývat dál, prosím. Ale mě teda aspoň říkejte vlká 18tka, ok?
Hateři. Lidi, kteří jim nadávají do gayů (a to jsem ještě slušná), idiotů a dalších ne hezkých oslovení. Proč? když je nemám ráda, tak se o ně nezajímám a negooglím každou blbost, kterou kluci udělali abych se mohla smát. Nevím, co z toho tihle lidi mají. Dobrej pocit? my, fanoušci, nemůžeme za to, že zrovna naši oblíenci ovládli svět. Kdyby byly míň známý, držel by každej hubu. Fajn, tak jsou všude. Může to být otravný. Ale hned jim nadávat mi prostě nepřijde normální. Tečka. Pokud se někdo hádat chce, já se klidně hádat budu, protože je miluju a nesnáším když někdo odsuzuje něco, na čem mi záleží.
4 years, 3 albums, 60 songs, 6 books, 150+awards, 11 videos, 3 tours, One Dream, One Band, One Direction
Jednou budu strhávat plakáty ze zdí.
Schovávat všechny věci co se jich týkají.
Překopu playlist v telefonu.
Ale nikdy nezapomenu na pět kluků, kteří i když mě neznají, mě milujou.
Goodbye, Zayn. We love you.
